Hlavně počátkem 20. století došlo k přeměně budžucu v budó (dó - cesta; budó - cesta boje) a vzniku disciplín jako džudó, karatedó, kendó, iaidó, aikidó a dalších. V budó již není cílem zabití protivníka, ale především dokonalé poznání sebe sama a neustálé sebezdokonalování.
Technika zde není cílem, ale prostředkem k dosažení sebepoznání. Cílem je dosažení naprosté harmonie tělesné i duševní stránky člověka. V budó se odráží hloubka kultury Dálného východu. Stejně jako při provozování kaligrafie, čajového obřadu nebo ikebany je v něm nadevše důležité soustředění na prováděnou činnost, spojené s estetikou lidského pohybu, a správné dýchání, o němž se říká, že spojuje tělo a duši.
Aikidó má velmi elegantní techniku, která je zcela založena na využití síly a reakcí protivníka. Principy techniky spočívají značnou měrou na principech užití meče. Hlavní roli hraje koordinace s akcí protivníka. Aikidó je relativně nenáročné na svalovou sílu, proto je vhodné nejen pro muže, ale i pro ženy, děti a starší adepty. Říká se, že technika aikidó, která je náročná na užití síly, není správně provedená a je proti duchu aikidó.
Hlavní cíl aikidó lze přiblížit následujícím citátem
"Vybojovat tisíce bitev a tisíckrát zvítězit - to ještě není nejvyšší metou válečníka. Avšak podrobit si nepřítele bez boje, toť v pravdě vrchol umění." ... Sun - c`
Koncem 80. let byly skládány první zkoušky na technické stupně v aikidó v Čechách (4.-6.kjú). První organizace aikidó u nás Československá Aikikai byla založena 7. ledna 1990 ve snaze organizačně podchytit zvýšený zájem o aikidó a využít možností souvisejících s celospolečenským uvolněním.
V lednu 1991 byla založena Československá federace aikidó (ČSFAI, později změněná na ČFAI). Bohužel mezinárodní pozice a politika vedení vedla k izolaci organizací ve vztahu k okolním zemím a také k Japonsku. V tomto období byly organizovány stáže mnoha zahraničních učitelů, zejména v dódžó Aikido Kenkyukai Praha na TJ Spoje a čeští aikidisté se také častěji účastnili stáží v zahraničí. Snaha o udržení mezinárodních kontaktů a hlavně snaha o napojení na mezinárodní organizace aikidó - linie Aikikai vedla k rozpadu jedné celostátní organizace.
V důsledku aktivit několika oddílů vznikla koncem roku 1993 ČESKÁ ASOCIACE AIKIDO – ČAA Aikikai of Czech Republic, která byla 8. dubna 1994 uznána zastřešující světovou organizací Aikikai Hombu Dojo Tokyo. Technickým ředitelem ČAA se stal japonský učitel šihan Masatomi Ikeda 7.dan Aikikai usazený ve Švýcarsku. V roce 1994 byla ČAA přijata do Evropské (EAF) a v roce 1996 pak do Mezinárodní federace aikidó (IAF).
V průběhu r. 2002 sensei Ikeda vážně onemocněl a začátkem r. 2003 byl nucen odstoupit ze své funkce i aktivit, které vykonával pro ČAA i další evropské organizace Aikikai (švýcarská ACSA, slovenská SAA aj.). Funkce TŘ ČAA byla ustanovena jako čestná a veškeré pravomoci i kompetence přešly na tříčlennou Technickou komisi ČAA, kterou řídí dlouholetý žák a asistent senseie Ikedy pan Daniel Vetter.
V roce 2003 organizace ČAA rozvíjí a šíří aikidó v 37 oddílech po celé ČR s počtem členů ročně kolem 800. Cca jednou měsíčně organizuje nejen v Praze víkendové Národní stáže (NS ČAA) pod vedením zahraničních učitelů (5.- 6.dan Aikikai). Čeští učitelé (2.- 4.dan Aikikai) pomáhají s výukou aikidó v místních klubech formou víkendových Regionálních stáží (RS ČAA). Jednou ročně probíhá v Českých Budějovicích týdenní letní (LŠ ČAA) a v Praze zimní škola (ZŠ ČAA), do roku 2001 pod vedením šihana M.Ikedy, později pod vedením jeho asistenta ze Švýcarska šidóina D.Vettera a stále s účastí kolem 300 lidí.
